Zájezd do Sokolova se opět vydařil !

Nezvykle v neděli a ještě k tomu v 8 hodin ráno se jelo k nejvzdálenějšímu soupeři v divizi a sice až do Západních Čech do města Sokolova. Nálada v autobuse byla dobrá, pouštělo se video, vedení pilo svařené víno s rumem, čehož nám náš Žvanil udělal 10 litrů a k obveselení zábavy přispěl i již uzdravený Jarábek, který se samozřejmě špičkoval s naší Maruš Holomkovou. Zvláště při průjezdu Teplicemi to mezi nimi vřelo a hlášky, jako např. že „Tady za rok v Poháru mistrů Barcelona nebude stíhat“ apod. nebraly konce. Po čtyřhodinové jízdě zpestřené malými přestávkami jsme dorazili do obrovského sportovního areálu, kde mají tři travnatá hřiště, jednu umělku, pěknou hospůdku, dva tenisové kurty a dvě ubytovny. Hlavní hřiště má nevýhodu v tom, že je zde běžecký ovál a z pěkné tribuny je přeci jen na plochu hůře vidět. Moderní kabiny se vším všudy byly pro nás již samozřejmostí. Mladý hlavní sudí Vondra z Nýrska se nezalekl zvučných jmen v dresu domácích ani hostů a pískal jako z partesu. Domácí nasadili do hry sedm hráčů ze širšího kádru druholigového Áčka s tím, že musí konečně zvítězit. Hned ve třetí minutě jsme inkasovali branku a vypadalo to s námi zle. Pak jsme však ještě do šatny vyrovnali z PK Tomášem Smolou a po změně stran přišlo něco co nikdo nečekal. Domácí tlačili, ale jen po vápno a my jsme z brejků díky dvěma super střelám Petra Kurela otočili výsledek. Domácí pak již jen v nastavení korigovali na 2:3 pro nás. Kuriozitou bylo po druhé brance Kurela to, že naši borci se radovali ze vstřelené branky u naší střídačky spolu s realizačním týmem a na hřišti zbylo jen 5 našich hráčů a hlavní sudí nechal rozehrát balon ze středu hřiště a hrálo se. Naštěstí se naši oslavující hráči stačili rychle vrátit a pomoci torzu mužstva odvrátit hrozící nebezpeční v podobě vyrovnání. Zápas skončil naší výhrou a začali bujaré oslavy v autobuse. Byla tam láhev slivovice, svařák, různé druhy piv a nakonec i víno. Pělo se a ladilo až se ale doladilo. Krátce před Bílinou přišla rána, museli jsme BUS odstavit k Penny Marketu a zjistit co se děje. Bohužel se utrhla nějaká hadice, vytekl všechen olej a za tmy to nešlo opravit a k tomu jsme ještě píchli. To se odstranit dalo, ale museli jsme povolat dva menší autobusy z VDFu od p.Hambálka, kteří odvezli jednak jednu partu do Vilémova a jednak zapojili nepojízdný BUS a odtáhli jej až do Č.Kamenice a to ještě musela druhá varnsdorfsko-krásnolipská parta občas do kopce tlačit, jinak by to nešlo. Než se dostavily ty dva BUSy zašli jsme do restaurace FK Teplice na bílinském náměstí na pivo a něco k snědku. To byl zase Jarábek ve svém živlu. Hospoda s názvem jeho bohů. Někteří borci z vilémovské části si dali výborné fazole a to vám potom byla radost v tom autobuse přežít. Ani doktorka Maruš nevěděla jak tomu zabránit a tak jsme to museli vydržet. To vám však byl puch jako v pavilónu opic. Ještě, že se v autobuse nekouří, neboť kdyby si někdo zapálil, tak to tam snad vybouchlo. My přijeli domů v 11 hodin a ti druzí až dlouho po půlnoci. Jelikož jsme však přivezli tři cenné body, tak to tolik nebolelo. Určitě na tento zájezd budeme ještě hodně dlouho vzpomínat, protože se opět jelo přes jedno rodiště a sice dnes již zasypaný Dřínov, kde se narodil masér Z.Maier a co bylo dalším překvapením, když jsme u Jirkova viděli ceduli Otvice. Už jsme se lekli, že jsme zase v rodišti Maruš Holomkové, ale naštěstí to byl jen podobný název, neboť její milované Otvovice jsou přeci u Kladna a ne směrem na Karlovy Vary.