Střípky ze zájezdu do Kročehlav !

K dalšímu utkání našeho Á-mužstva si museli všichni v sobotu přivstat, neboť odjezd byl stanoven již na 5,30 hodin z důvodu výkopu v 10,15 h. Všichni v autobuse podřimovali, někdo sledoval video a málokdo se do rozednění bavil. Snad jen občas něco prohodil řidič, který jinak tu „hubu“ nezavře, ale tím, že viděl všechny pochrupovat, tak byl také zticha. Jakmile se rozednělo a hráči se začali probouzet, zastavili jsme na pumpě v Kralupech na kávičku a nějaké to čerstvé pečivo. Jelikož nikdo z nás prakticky na tomto stadionu nebyl a neznali jsme cestu, tak převzala otěže řízení zájezdu paní Holomková, která jako vždy měla sebou k svačince voňavý řízek a její poznámka, že se dnes udá něco nepředvídaného, protože se změnil zasedací pořádek a jedeme zplácaní, nechala všechny přítomné v klidu. Nejelo  se tedy podle plánu pana Třešňáka dle internetové navigace, ale dle určení směrů paní Holomkové. Na konci Kralup jsme odbočili do mírného kopečka, s tím že prý jedeme zkratkou přes její rodnou vísku Otvovice, kde jsme viděli rodný dům Řehkových (pozn.redakce – jméno p.Holomkové za svobodna), několik pěkných, ale většinou neupravených stavenišť, její starou školu, rozbořené nákupní středisko, hroznou hospodu, ale také hlavní skvost této vísky – nový dům další z místních rodaček Lucie Bílé alias Hany Zaňákové. Otvovice jsou celé v zeleni podobající se džungli nebo botanické zahradě, ale ta se skládá z náletů, lopuchů a dalších neidentifikovaných rostlin. Po této vesničce následovaly Zákolany, kde se prý narodili další z vilémováků a sice rodina Bělkova a také prezident Zápotocký. Zákolany navazovali na Otvovice po všech směrech, co se týče přírodních krás, jen domek významné osobnosti tam chyběl. Přesto celý autobus vnímal vyprávění Maruš Holomkové jako z pohádky a až na několik uštěpačných dotazů a poznámek, to bylo záživné. Škoda jen že jsme sebou neměli tentokráte fotoaparát, určitě by do naší kroniky společná fotka před rodným domem Řehkových zapadla, neboť jsme si připadali jako když projíždíme Novou Vískou přes Lobendavu na Karlín. Pak jsme přejeli Brandýsek, abychom zjistili, že zkratka přes Švermov je uzavřena a museli jsme objet celé Kladno, několikrát se ptát, abychom do Kročehlav nakonec s mírným zpožděním dorazili. Zde nás čekalo příjemné teploučko v místní hospůdce přímo na hřišti. Všichni diváci, kteří s námi jeli, zasedli okolo tety Maru a vyprávění o jejím mládí a zážitcích nebralo konce, až se do hovoru vložil jeden z místních starších pořadatelů a slovo dalo slovo a zjistilo se, že pochází také z Otvovic. Málem jsme nestihli ani úvod zápasu, neboť vzájemné vyprávění a vzpomínky nás natolik uchvátili, že jsme si nevšimli ani příjezdu bratrance naší Marušky z Otvovic a už byla plná hospoda jen a jen této „supervesničky“. Když skončil poločas 2:0 pro domácí, nenápadně se Maru optala velmi příjemného pana hostinského, jak že máme jet zpátky, abychom byli co nejdříve doma, zvláště pak když výsledek po první půli byl pro nás hrozivý. Pan hostinský doporučil asi čtyři trasy s tím, že po zápase nás požene tou nejkratší, abychom si ve Vilémově toho bůra co dostaneme, prý ještě užili. Při teplém občerstvení jsme jen zahlédli mihnout se mezi námi nervózního trenéra Suchomela, který se opozdil kvůli přezkoušení své mezinárodní trenérské třídy v Praze.  Teta Maruš stále diskutovala s místními domorodci a upozorňovala je na to, že my se nevzdáme a pokud prohrajeme, tak že jim to vrátíme u nás i s úroky, čímž je všechny pozvala také k nám do Vilémova. O poločase jsme mohli zahlédnout u vedlejšího velkého stolu rozšafného Otu Černého známého z české televize coby šéfa sportovní redakce, trenéra ligového Kladna Martina Hřídela a jeho realizační tým, jakož i zbytek hráčů z jejich prvoligového kádru, kteří se přišli podívat hlavně na své kolegy, kterých proti nám nastoupilo hned pět. S naším trenérem se vedle lavičky objevil i jeho „spolužák“ Standa Procházka, známý to křikloun a pruďák na trenérské lavičce dorostu i Á-mužstva Slovanu Varnsdorf z minulých let, který pak pozdravil všechny naše kluky a zvláště poklábosil hlavně o minulých „slabinách“ s jeho tehdejšími svěřenci (Pácha, Zelinger, Loos apod.) a byl dobrou vzpruhou při našem heroickém výkonu ve druhé půli, kdy jsme zápas dokázali otočit v náš prospěch a získat historicky první divizní body na půdě soupeře. Po závěrečném hvizdu jsme se opět při čekání na hráče přesunuli do teplé místní hospůdky a začal kolotoč otázek, jako např.:  „Kudy že tedy s těmi pěti buřty máme jet zpátky pane hostinský ?“ a nebo „Nechcete tu ty tři buřty nechat ?“ další a další, ve kterých hrála samozřejmě hlavní roli místní rodačka - naše teta Maru. Hostinský nám jako správný borec popřál k naší výhře, poslal nás na Slaný a my jsme ve výborné náladě odjeli. Po cestě již bylo samozřejmě veseleji a i když jsme neviděli Otvovice ještě i z opačné strany, určitě jsme se nenudili. Zastavili jsme na obědě v Dubských zatáčkách, dokoupili nějaké to pitivo a v pohodě dojeli až do svých domovů. Hrdinkou zájezdu pak byla paní Holomková, které jsme přislíbili, že veškeré další zájezdy může řídit a jezdit klidně přes ty její Otvovice, pokud to přinese vždy tři body. Takže se máme na co těšit, do Sokolova prý jedeme opět tam tudy ! Určitě nezapomeneme foťák a uděláme si  zde  pěkný společný historický snímek do našich kronik, neboť to stojí určitě za to ! Maruš děkujem.…!